Černá Zmije

Minulý víkend jsem viděl tak krásné linie, že jsem měl opět zálusk ject na písky. Chtěli sme však ject do Ziloše, ale počasí tam bylo tragický. Kdežto na pískách to vypadalo dobře. K tomu v pátek cesta do Prahy... nebylo co řešit.... v pátek tedy vyrážím opět směr sever!! 

Do Žlebu přijíždíme před osmou večer a není žádná námaha přemluvit Bakyho, abychom šly ještě lézt. Téměř dobíháme pod skály. Od minula máme vybráno... Ladíme program a hned druhým pokusem do kterého nalézám ve 21:00 tam posílám "Bezzubý Yuchen Xa" No to nám to tedy pěkně začíná! Scházíme do Žlebu a jelikož je Noc kostelů vcházíme do kostela, který je osvícen jen svíčkami. Když jsme nahoře na věži a kocháme se hodinovým strojkem slyšíme, jak se kostelem rozléhá hra na housle a ságo... nečekanej zážitek, kterej byl opravdu nádhernej! 

Večer trávíme u krbu a čekáme na další účastníky. Nakonec je nás sedm a užíváme si pohodový večer. Ale opět sme tu kvůli lezení, a proto nijak neponocuje.

 Na další den mám opět vybráno. Nádherná 40 metrová linie začínající hranou pak pokračující v převis, který ústí do krásné železité stěny... Nastupuji s obavami jaké to bude... a je to takové jaké jsem si myslel. Dlouhé, vytrvalostní s pár bouldrama a občas se člověk i trochu zabojí. 

Je chladno a tak si v druhém pokusu věřím. V prvním nejtěžším bouldru jsem betonovej a ani na okamžik nezaváhám. A už se sunu k dalšímu bouldru, který taky zvládám a dostávám se tak do půlky stěny. Teď už to dolezu, říkám si. Jsem u třetího bouldru a nedaří se mi cvaknout expresku vracím se o tři kroky zpět do lepší lišty. Ale zaváhání mě stojí síly a když se vrátím k expresce padám. Nadávám si do hlupáků, že jsem raději nelezl dál bez cvakání.  A v tom je i problém. Vydržet psychycky udělat těžký kroky do lepšího chytu a cvakat pak u pasu. Tah lana je dost znát a z malý lišty se nedá cvaknout. 

Černá zmije - foto Kletterkidies na fotce nejsem já...je ze soustředění reprezentace.

V neděli ráno slyším déšť a hned mi projede hlavou "kurňa co moje expresky?" Naštěstí po chvilce přestává. Zrychlíme tedy snídani a opět jdeme do skal s vidinou, že počasí ještě vydrží. Rozlézáme se a já jsem nervózní před nástupem do cesty. Nastupuju a cítím únavu ze včerejšího dne. První boulder přelézám a dolézám až k místu odkud sem spadnul. Natečeno mám, ale není to tak hrozné. Vzpomínám na slova Sharmy, o tom jak vyprávěl o zkoušení Chilam Balam. Měl v nohandech připravenou flašku s pitím... závidím mu. Oddechuji a vyrážím. Míjím expresku, až do pozice, kdy jí mám u pasu. Cvakám a lezu dál. Těsně pod slaňákem je dost nepříjemný místo. Nohy v rajbáku a ruce v převisu. Zklidňuju se před posledním místem, ale už to nevzdávám a cvakám slaňák.  Jsem tak unavenej z toho soustředění, že když mě Baky spustí necítím skora žádné emoce. Ale po chvíli kdy se oklepu si užívám přelez další krásné linie - Černá Zmije Xb