Arco vícedélky

S Oldou jsme domluvený, že pojedeme do hor. Máme vybráno něco v Rakouské oblasti Lofer a pak v Dolomitech. Dva měsíce sleduji každodenně předpověd a stále  je úplně na prd. Teď už vím, že v Alpách bylo nejhorší počasí za posledních 30 let...

Máme poslední týden, kdy bychom mohli ject a tak se domlouváme, že pojedeme na 5 dní do Arca. Mám tam vybráno pár cest, na které jsem vždy koukal.

Pohled na Lago di Garda

První den lezeme na Colodri cestu Suotto vuotto za 7b. Je to celé převislé a úplně parádní lezení po hadech. V první délce je nám horko, ale pak zalezeme do stínu a je to ok. Sestupujeme ferátkou s tím, že jsme největší borci, když tu ferátu (A?) dokážeme i slézt...

Colodri, cesta vede v levém převislém pilíři

Další den vyrážíme na perlu a asi do nejhezčí stěny, která se tyčí nad Sarche. Piccolo Dain. Máme vybranou cestu John Coffey. První den jsme to tam nařezali na OS tak si věříme. Délky za 6b+, 7a+, 7b, 7b+, 7a+ nám nenahánějí velký strach.

Délka za 7b+ s parádní expozicí

V první délce se už regulérně leze a já si říkám, že je asi něco špatně. Nalézám do další délky a snad v první třetině končí boj o OS. A stává se z toho boj dolézt to nahoru. Je to boj opravdu velký a  na danou obtížnost je to opravdu kotel. Obtížnost délek je komplexní a leze se úplně celou cestu. V délce za 7b je regulérní skok do boku. Připadám si jak na Tommy na El Capitanu. Poslední délka za 7a+ je dlouhá a už jsme úplně vyčerpaný. Slaníme dolů a říkáme si jak jsme dostali na prdel.

Natáčení

Ke konci rest daye to vidíme pozitivněji a dumáme nad tím, jestli se pokusit o volný souvislý přelez, který by alespoň pro nás, byl hodně hodnotný - a s tím, že se jedná o nejlehčí cestu ve stěně i vstupenka k dalším cestám. Přes noc prší a tím pádem se smylo všechno mágo a bez toho je přelez zcela nereálný. Chyty jsou tak malý, že je nemá šanci člověk hledat.

Jdeme tedy na něco jiného. Kýženou cestu však nenacházíme a vlézáme do cesty za 6c+. Takže takovej další rest.

Poslední den lezeme cestu Re mida, která vede krásnou skálou a je také vyživná. Ale jsme už rozlezenější a tak se nám daří další OS. Zabalíme se a jedeme domů.

Parádní déka za 7a+

A tady je video...

https://vimeo.com/106754051


V říjnu se chystáme na přelez Johna Coffeyho tak snad se nám to povede a bude třeba nějaké další video.

No ...? No Fun

Jirkovo pracovní vytížení je zběsilé, ale přeci jen v něm začala růst chuť, něco si vylézt... A tak sem to dále přiživoval, až nakonec přislíbil, že někam pojedeme, pouze však na jeden den.


Na skalky se mi moc nechtělo a tak sem si řekl, že bychom mohli ject na Kampík na cestu NRNF. Je to nejdelší cesta tam s obtížností okolo 8-.

Náš spolulezec na štandu

Cestu už jsem lezl, před tím než jsme odlétal do Jordánska, což mi vůbec nevadilo. Jen sem se chtěl hezky pohejbat v blízkosti hor a dát si letos konečně první vícedélku.

Příprava cajků na cestu

Odjížděli jsem v úterý po desáté večer. Dojeli jsem díky několika objíždkám, až po jedné hodině ráno a uvítalo nás hvězdné nebe. Zalezli jsem do postele v autě a těšili se na zítřek.

Ráno po snídani jsme na pohodu vyrazili bez nějakého stresu. Měli jsem spoustu času a v lezení spolu už přeci jen máme nějakou praxi...

Máme rádi luft!

Cestu jsme si užívali. Jíra dal vše na OS což já už měl za sebou. Vylezli jsem si hezké délky a užil si parádní den. Ač jsme nikam nechvátali cestu od auta k autu jsem dali za 5hodin a 16 min což není špatné.

Poslední délka

Po lezení jsme skočili do řeky dali si hodinku šlofíka a jeli domů, abychom se mohli těšit na další výlet.


A tady je video, které je hlavně vzpomínkové... : https://vimeo.com/97914696

BARZEN

Všechno zlé je pro něco dobré...

Na Sokolčí někdo na podzim navrtal kopici nepotřebných a zbytečných nýtů. Všechno Kuba vyndal, krom dvou nýtů, mezi Rytířským chodníkem a jeho variantou. Konzultovali jsme to s Kubou a já byl pro, ať se tam nýty nechají, že to určitě půjde vylézt.

Nedávno mi Vláďa Jalč povídá, že to zkoušel a že to asi nepůjde, že tam nic není. A tu přichází voda na můj mlýn... vízva!

Na Sokolčí jedu dvakrát sám, zkoušet cestu s horním a hlavně vymyslet všechny kroky. Po prvních 3 hodinách nemám páru, jek to udělat. Už chci končit, když zavadím o krystal, který je hodně v pravo. Další dvě hodiny zkouším tuhle variantu. Ale je horko a už mám na prstech třetí vrstvu tejpky.

Další návštěva je asi za týden, kolem sedmé večer, kdy už na skály nesvítí sluníčko a je lepší podmínka. Vymyšlená varianta, je ta správná. Spodní kroky už mi jdou a jsem schopnej dolézt do nejtěžšího místa. Zde se musí navážit úplně na vysokou nohu a přehodit si v ruce dva krystaly. Ten první je lepší. Z toho se poposkakuje do horšího a ten dobrej se musí chytit hodně rychle a přesně, pravou rukou. Z toho je těžkej zdvih do dalších krystalů. Aby člověk mohl pak lézt dál, musí ten špatný krystal přehodit pak ještě na bočák.

Takže na to jak krátký to je, dělá tam člověk spousta kroků. Pro mě to znamenalo mít přesně vyměřený, kde musím stát, abych to udělal.

Konečně jsem někoho přemluvil a jedem na první ostré pokusy. Je teplo. Přesto mám radost, že v prvním pokusu padám až v nejtěžším kroku. V dalším pokusu dělám chybu a padám. Ale třetí jde až překvapivě dobře a já se skoro zvedám z bouldru!

Mám radost nečekal sem, že to půjde takhle dobře. Chytím ten správný stres z toho, že je podmínka a že tam dlouho nepojedu a zaberu jak jen to jde...

A ono to jde...

Po přelezení mám hroznou radost. Byl to pro mě krásně strávený čas ve skalách, kde jsem měl motivaci, ze sebe vydat, vše co šlo. To mi jde stále obtížněji a moc si toho proto vážím...

Doufám, že to někdo brzo zkusí a vyjádří se k obtížnosti. První pocity jsem měl, že by to mělo být 8a. Ale rád to změním, dle ostatních vyjádření.

Takže si užijte tuhle hravou cestu s názvem BARZEN.

A jsem zvědavej, kdo uhádne co název znamená. Kdo bude první, má u mě láhev vína, dle vlastního výběru ke konzumaci na LANOVCE.

A tady je video z přeluezu:

https://vimeo.com/93659831

KDO HLEDÁ, NAJDE.

S lezením v okolí Českých Budějovic to není moc valné. Pár oblastí v okolí je. Ale oblasti, kde by bylo něco těžšího je poskrovnu.

Nechce to však házet flintu do žita. Při troše snahy se dají najít nové věci, které člověka motivují a někam posouvají. Někdy v půlce prosince jsem se zajel podívat na Kotek. Vyzkoušel si tam pár bouldrů a skoro při konci návštěvy jsem objevil něco co mě zaujalo. Pod nástupem cesty "Hladových poštolek" jsem objevil zajímavý převis. Upravil sem malinko dopad, očistil skálu a jal se krokovat. Všechny kroky jsem udělal, po vymyšlení správné bety. Ale stejně mi to přišlo docela těžké a z toho jsem měl hroznou radost. Projek 12minut od Budějovic je něco co se člověku stane málokdy. Měl sem tedy daleko větší radost, že jsem to nepřelez. A mohl se tak těšit na další návštěvu.

Kdo hledá, najde...

A dnes 13. 1. byl opět krásný den. Dopoledne jsem udělal potřebnou práci a měl sem 2 hodiny volno. To je akorát... Vyrazil sem tedy na Kotek. Sluníčko hřálo, zmrzlá tráva křupala pod nohama a tření bylo báječný. Skála vyschlá na troud. Vlhkost z řeky zahnal mráz a moje prsty držely jako přibitý.

Bylo to buch buch a přelez byl na světe.... Ještě něco dotočit a rychle zpátky do práce...

Takže až budete mít někdy chvilku a klidně i sami, na Kotku Vás čeká pár bouldrů na kterých se dá zablbnout. Stačí být venku a užívat si to, co tu máme...

Bouldr se jmenuje: Kdo hledá, najde. Je za 6C až 7A... Ale kdo by na to dal, když si užijete spousty zábavy.  A tady máte video z té zábavy!!

https://vimeo.com/84080061