Labák s pobliónem

V pátek vyrážíme v Best of složení do Frankenjury. Po nákupu, kde si musí Kropi několikrát odskočit vyrážíme. Před prvním parkovištěm slyším ze zadní sedačky... můžeš mi prosím zastavit. Nikam nechvátáme a furt doufáme, že se udělá Kropimu dobře.

Ale je skoro půl 11 večer a Kropi jasně zavelí. Odvezte mě domů! Takže náš výlet končí záhy. Ale co bychom to byli za kamarády pokud bychom v tom nechali Kropiho samotného. Domlouváme se, že pojedeme domů a zkusíme to ráno jestli mu nebude lépe.

Ráno vyrážíme opět ve 4 i když Kropi nemá stále zdravou barvu. Ale smích, kamarádi a čerstvý vzduch ho vyléčí. Dojedem nakonec do Labáku a moc se nám tam líbí. Je sice horko a podmínka špatná a tak lezeme lehký cesty a užíváme si toho, že jsme venku.

Heslo víkendu, které jsme se naučili:

Až budeš tak já už jsem...